Cestování světem

Solné lázně Gmünd (Gmünd, Sole Felsen Bad), sauny a slaná voda v srdci Evropy

Lázně, sauny, slaná voda, tobogán a zábava i pro děti. To je středisko solných lázní v Gmündu, které se nachází cca 3 kilometry od hranic od obce České Velenice. Doprava je možná více způsoby. Autobusem do Českých Velenic a pak např. pěšky přes hraniční přechod, v Gmündu pak pěšky nebo na autobus – zastávka je přímo u lázní. Vlakem můžete přijet až na nádraží do Gmündu a z nádraží opět buď autobus nebo pěšky 1,6 km až k lázním. Poslední možnost je autem do Rakouska. u popíši, jelikož ji preferujeme nejvíce a máme odzkoušeno :-).

Informace z poslední návštěvy (aktuality) – zde

Autem do Gmündu – příjezd do Sole Felsen Bad

Pokud pojedete od Třeboně můžete buď zabočit v Halámkách a přijet do Gmündu přes České Velenice. Průjezd rakouským Gmündem je plynulý, ulice jsou místy mírně užší. V celém městě jsou směrovky na solné lázně. Pokud budete mít navigaci (předpokládám, že napoprvé určitě, tak GPS souřadnice Sole Felsen Bad – 48°45’27.4″N, 14°59’34.7″E.

Parkování u Sole Felsen Bad

Parkoviště jsou zde dvě. První je přímo u vchodu, od druhého Vás čeká krátká procházka. Takže je to na Vás. Většinou je na prvním vždy nějaké místo.

Sole Felsen Bad – uvnitř lázeňského světa, lázeňské procedury

Jak jsem již psal, jedná se o solné lázně. Je zde několik atrakcí – velká vířivka, velký vnitřní bazén s lehátky a sedačkami s vzduchovými tryskami a vodním kolotočem pro děti, bazén s průplavem ven a zde opět lehátka s bubláním. To vše se odehrává v slané vodě o koncentraci buď 1,5% soli (velký vnitřní bazén) nebo 5% soli (vířivka, bazén s průplavem ven) – teplota vody ve všech bazénech 32 – 34°C. Hloubka většinou do 1,2 metru.

Mezi další atrakce patří tobogán (modrá značka – nejpomalejší a nejklidnější), plavecký bazén o 3 dráhách s teplotou vody mezi 26 – 28°C (hloubka do cca 2,5 metrů). Infra komora, dětské bazénky, dětská skluzavka.

Pro nejmenší děti jsou zde k dispozici 2 postýlky přímo v areálu. V šatnách jsou přebalovací pultíky. Samozřejmě platí povinnost pro nejmenší děti mít koupací plenky.

Uhličitá koupel

Ve velkém vnitřním bazénu i venku jsou ještě umístěny trysky ve stěně. Z nich se Vám dostane uhličitá koupel (oxid uhličitý). Doporučuji nestát přímo u ústí trysek, protože pak je efekt minimální. Ve vzdálenosti 1 metru od trysek již můžete vnímat přítomnost oxidu uhličitého ve vodě a jeho projevy na sebe nedají dlouho čekat.

Pokud Vás zajímá proč je tato procedura dobrá – pak vězte, že se jedná o jednu z nejstarších lázeňských procedur. Vstřebávání oxidu uhličitého způsobuje roztahování cév a vede ke zvýšenému prokrvení – tkání, svalstva, orgánů. Zvýšená distribuce kyslíku podporuje imunitu a ozdravné procesy těla. Zároveň se snižuje krevní tlak. Tato procedura může být prospěšná pro osoby s pohybovými onemocněními, ischemickými chorobami, na křečové žíly a vysoký krevní tlak. Pokud tedy máte zájem udělat něco pro své zdraví, pak zde jste na správném místě.

Sauny

Saunový svět je zde dobře vybavený. Za vstup do saun ještě připlatíte, ale pokud jste saunovací tip, stojí to za to. Popravdě jsme je ani nikdy neprošli všechny. Pokud jdete do sauny poprvé, pak si určitě nezapomeňte ručník s sebou. Jsou zde pravidla, která jsou strikně vyžadována (jejich obrazovou část můžete vidět na fotce).

Máte narozeniny – vstup je zdarma, ostatní informace, šatny

Pokud máte narozeniny, je pro Vás vstupné zdarma – včetně sauny. Jinak je vstupné na celý den bez sauny 19EUR (k datu článku).

Ostatně pokud Vás zajímá vstupné a další informace o středisku, můžete navštívit stránky střediska: sole-felsen-bad.at – mají i českou jazykovou verzi, ale jsou v ní občas údaje neaktuální.

Restaurace je umístěna přímo vedle bazénů. Vstup běžně v plavkách nebo županu. K dispozici zeleninový bar, zákusky, čokoláda, káva, čaj. V kuchyni si můžete dát od klasického řízku s oblohou (cca 8,5 EUR), pšenično-sýrový řízek s oblohou (cca 6,9 EUR), opékané párky (cca 5 EUR) až po hranolky (cca 3,2 EUR) bohužel nemají tenký řez jako mají např. v Belgii. Velikost porcí je podle mne hodně velká. Považuji se za středního „otesánka“.  Hranolky jsme nesnědli, takže jsme v kuchyni požádali o box na jídlo – poskytují jej zdarma – a pak si dávali svačinu mezi koupáním.

V areálu je zdroj pitné vody zdarma – hned vedle vstupu. Stejně tak jsou vedle vstupu malé schránky s klíčkem za 1 EURo na cennosti.

Vstup je na kartu s čárovým kódem. Tuto kartu pak dáte ve skříňce zevnitř do zámku a můžete zamknout a vyndat klíč. Klíče jsou na plastovém pásku na ruku. Šatna má menší skříňky, moc se toho do nich nevejde – takže většinou necháváme boty venku pod skříňkou (jen by mne zajímalo, jak by se tam vešli všichni návštěvníci). Pokud buty chcete dovnitř do skříňky, budete je mít jako sardinky (zvlášť v zimě).

Koncepce lázní je připravena pro bezbariérové vstupy. S vozíkem je možno zajet až do vody (tuším, že zde poskytují jejich vlastní vozík, stejně jako kárku pro děti).

Co s sebou do lázní

Župan, osušku, pantofle, svačinu. A pak dle uvážení. Pro děti určitě nezapomeňte brýle do vody. Tašku na boty, pokud je chcete dát do skříňky. Do sauny pak ještě např. malý ručník pod nohy.

Poznámka k fotkám – foceno mobilem a venku příliš světla nebylo, navíc jsme to bral tak nějak v rychlosti, takže to je občas mázlé. Snad to ale bude pro představu stačit. Po fotogalerii jsou ještě nově aktuality.

[Ukázat jako slideshow]

Informace z naší poslední návštěvy lázní – aktuality

Doplnění informací (k 4.4.2014).
Prověřeno zakoupení vstupenek v Českých Velenicích – cena za 4 hodiny – 11,5 EUR na osobu (na místě v lázních 14 EUR).
Na podzim 2014 se očekává zdražení – vstupenky zakoupené nyní mají platnost cca 2 roky – po zdražení údajně nedoplácíte.

Informace z návštěvy lázní – k 1.2.2014

Doplnění informací (k 1.2.2014).

Sobotní návštěvnost je celkem slušná – v porovnání s návštěvností přes týden v listopadu 2013. Střídání cyklů jednotlivých vířivek je uvnitř stále stejné, venkovní postele a uhličitanové koupele mají delší prodlevy a jsou občas komplet „mimo“ – až 20 minut. I přesto jsou venkovní postele většinou způlky obsazené a lidé čekají…

I přes větší návštěvnost (než jsme zvyklí) si lze celkem slušně odpočinout.

Informace z návštěvy lázní – 24.4.2013

Po naší návštěvě (24.4.2013) máme několik nových poznatků. Snad jsem na nic nezapomněl.

Především došlo ke snížení salinity – slanosti vody v bazénech:

• vířivka – slanost od 2,5% – 3%
• bazén s venkovním průplavem – původně 5% nyní v rozmezí 2,5% – 3% (informace o 5% je stále na letácích a webovkách – bohužel)
• velký vnitřní bazén – beze změny
• přidána (možná i dříve) infra sauna – kóje (telefonní budka 🙂 ) se vstupem na 1 EUR na pár minut.

Vstupné, akce pro rok 2013:

• Akce 4 hodiny = celý den. Musíte si v období od 15. dubna do 15. června koupit voucher, který poté uplatníte od července do srpna (prázdniny) a budete mít vstup na celý den. Od září pak na voucher opět pouze na 4 hodiny. Ověřeno na recepci.
• Každou středu platí pro seniory 55+ vstup na 4 hodiny za cenou 2 hodin. Přijít musíte mezi 9 – 11. hod dopoledne.
• Ostatní vstupy (narozeninové vstupné zdarma, doprovod pro osoby postižené…) beze změn.

Vlastní zkušenost

Používat leteckou dopravu už není pro většinu lidí problém a to dokonce přímo, bez cestovních kanceláří nebo agentur, které by nám zprostředkovávaly letenky. Má to své výhody, jednak je přeprava letadlem většinou rychlejší než cokoliv jiného a navíc vynecháním prostředníků lze často výrazně ušetřit. Existují zde však jistá rizika, buďto se týkají problémů s přepravou zavazadel, nebo se také může stát, že let bude opožděn či zrušen.

Stalo se to i nám, při čekání na let z Prahy, tehdy ještě letiště Ruzyně. Letenky jsme si koupili přímo na webu letecké společnosti a na letiště jsme dorazili pouze s vytištěným papírem. K běžné odbavovací přepážce nebyl důvod jít, neboť jen s ručními zavazadly lze všechno vyřešit u elektronických terminálů s dotykovou obrazovkou v hale s check-inem. Terminál Vám vydá boarding pasy a můžete jít k celní prohlídce. Jediný stres, který máte, je nezapomenout předtím všechno vypít nebo vylít a nezapomenout vyndat pásek z kalhot, tedy standardní letištní bezpečnostní opruz.

Co to ale vidíme? Na informačních tabulích se vedle našeho letu objevuje nic neříkající zpráva – další informace za 2 hodiny. Žádné hlášení se k ničemu nevyjadřovalo. Během těch dvou hodin jsme se tedy občerstvili a čekali a čekali. Tady bych rád poznamenal, že už tímto občerstvením jsme se dopustili chyby, záhy vysvětlím proč.

Po dvou hodinách čekání se na obrazovce objevilo, že let je o další 4 hodiny opožděn. A tehdy nás napadlo – vždyť my máme nárok na jakési „diety“, tedy na občerstvení, které přiměřeně odpovídá čekání způsobenému zpožděním letu. Tyto věci se řeší na transferové přepážce (Transfer desk), na letišti v Praze to hledejte v patře pod odpočívárnou, poblíž exitu z mezinárodní zóny. Bylo již pozdě večer přesně v ten moment, kdy jsme k přepážce přišli, byla zavřená. Zbytečně jsme tedy opustili mezinárodní zónu a sháněli informace po letišti. Až jedna paní zaměstnankyně letiště nám oznámila, že se máme vrátit k transferové přepážce. Na naše námitky, že je zavřená, na přepážku zavolala, aby zjistila, že právě těch 10 minut si udělal kdosi pauzu… Inu, budeme tomu věřit. A tak další kolo celní prohlídky a hurá na přepážku.

U přepážky byli dva, muž, který mluvil příšerně nosově, a poměrně sympatická paní. Ta byla evidentně služebně mladší a teprve se zaučovala. Její kolega vykazoval profesionalitu a vstřícnost, kterou mají pouze a jen zaměstnanci reklamačních oddělení. Jinými slovy, nebýt té paní, tak to bylo k uzoufání.

Pan Nosová Hláska se nejprve důležitě díval na naše dokumenty a neváhal nahlas vyjadřovat všemožné pochyby o našem cestovním plánu. Pak se na nás vytasil s dech beroucím argumentem – všichni cestující dostali voucher při odbavení na check-inu. Následovala frustrující debata o tom, že s letenkou koupenou přes internet a příručním zavazadlem vskutku k check-inu nikdo dorazit nemusí. Nakonec jako veliký ústupek učinil to, že zvednul sluchátko a kamsi zavolal. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby sluchátko bylo utržené… Během hovoru neopomněl nahlas opakovat, že přece všichni cestující voucher dostali a nikdo nescházel. Můj výraz naprostého odhodlání dělat problémy ho asi odradil od dalších triků veteránů reklamací. Po půlhodině čekání dopravil na přepážku dva vouchery, každý na 300 Kč pro tento a následující den v budově letiště. Odešel, a my naštěstí zbytek dořešili se služebně mladší kolegyní.

Ještě bych dodal, že jsme cestou přesedali v Lisabonu a uletělo nám tedy i navazující letadlo stejné společnosti. Z hlediska cestujícího je to tedy opět zpoždění a čekání, a tak jsme dostali další voucher tentokrát na snídani v Lisabonu a bez problémů.

Poučení: nenechte se odradit a znejte svoje práva v letecké přepravě. A nikdy nic nenechávejte na potom, problémy řešte hned!

Práva cestujících při zpoždění či zrušení letu

Nyní se pokusím laicky shrnout práva cestujících v EU, nebudu se však zabývat neumožněním nástupu do letadla ani případy, kdy se neaplikuje příslušné nařízení EU.

Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 mají cestující v letecké přepravě nárok na různá odškodnění a náhrady za zpoždění či zrušení letu pokud odlétáte odkudkoliv z EU, nebo přiletíte do EU dopravcem registrovaným v EU.

Zpoždění letu

Nejprve o zpožděném letu – záleží o jak velké zpoždění se jedná a kolik kilometrů je Váš let dlouhý.

• Letíte-li méně než 1500 km a zpoždění je alespoň 2 hodiny – máte nárok na občerstvení.
• Letíte-li v rámci EU více než 1500 km a zpoždění je alespoň 3 hodiny – nárok na občerstvení.
• Letíte-li mimo EU více než 1500 km ale méně než 3500 km a zpoždění je alespoň 3 hodiny – nárok na občerstvení.
• Letíte-li mimo EU více než 3500 km a zpoždění je alespoň 4 hodiny – nárok na občerstvení.

„Občerstvením“ je obvykle nějaký voucher a navíc máte také nárok na 2 hovory a 2 e-maily/faxy.

Pokud zpoždění je alespoň 5 hodin a jaksi už se pro Vás vytratil důvod kamkoliv letět, máte nárok na vrácení peněz za letenku (resp. za tu neuskutečněnou část a něco i za tu již uskutečněnou).

Pokud někde ztvrdnete alespoň na den, tak máte nárok i na úhradu nákladů za přepravu na hotel. Ubytování Vám však, jak se podle nařízení č. 261/2004 zdá, jen kvůli zpoždění neuhradí..

Ohledně nároků cestujících při zpožděném letu došlo v loňském roce k jistému vývoji. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora se zdá, že při zpoždění plánovaného příletu nad 3 hodiny máte nárok na náhradu škody podobně jako při zrušení letu (viz níže). Nesmí se však jednat o mimořádné okolnosti. Hovoří se rovněž o tom, že i na ubytování máte při delší prodlevě nárok.

Zrušení letu

Pokud Váš let zruší, máte nárok na vrácení peněz za letenku případně na přesměrování na jiné lety. V případě přesměrování máte opět nárok na občerstvení a hovory. Pokud je však odlet náhradního letu alespoň následující den, máte nárok i na ubytování.

A nyní to nejlepší – pokud Vás o zrušení letu neinformují včas (detaily viz článek 5 odstavec 2c), a náhradní let nepřiletí dostatečně brzy, máte nárok na náhradu škody. Výše náhrady závisí na délce Vašeho letu:

• 250 EUR letíte-li méně než 1500 km.
• 400 EUR letíte-li více než 1500 km v rámci EU.
• 400 EUR letíte-li více než 1500 km a méně než 3500 km mimo EU.
• 600 EUR letíte-li více než 3500 km mimo EU.

Pokud bylo ovšem zrušení letu způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nešlo předejít, ačkoliv dopravce učinil všechno možné, náhradu škody nedostanete. Sem spadá obzvláště špatné počasí, ale Lufthansa do toho zahrnula i velmi kuriózní důvod: „voda v kabině letadla“. Těžko říct, jestli do letadla takhle snadno teče, nebo pilotovi vyšuměla limonáda.

Více informací naleznete v těchto zdrojích:

• Práva pasažérů, shrnutí pro občany
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004

Vídeň bývala historicky jakousi Paříží naší části Evropy. Kulturního ducha si zachovala a láká tak mnoho Čechů a Slováků k návštěvě. Skutečně, budete se tu cítit skoro jako doma, protože češtinu kolem sebe hojně uslyšíte.

Doprava

Vídeň je asi dopravně nejblíže Brnu, přes které nejspíše pojedete, tedy pokud zrovna nebydlíte v Mikulově.  Asi nejsnažší je použít žluté autobusy a dovézt se buď z Brna nebo Prahy do Vídně, zastávka Praterstern. Alternativou je potom vlakové spojení. Zde si však dejte pozor, jaké jízdenky si kupujete, typicky buď vyjde dobře EURegio nebo včasná jízdenka.

Samozřejmě se můžete do Vídně dovézt i autem, ale vězte, že parkování v centru je drahé, takže svůj vůz raději nechte někde na okraji.

Pokud jste se tedy dovezli autobusem na Praterstern, můžete se podívat přes velkou silnici na ruské kolo. Nemáte-li ale na zábavní park Prater právě chuť, je čas se vydat do centra. Buďto po svých, trochu delší vycházkou po Praterstrasse, přejít Dunaj a pokračovat po Rotenturmstrasse, která vás už neomylně vede do srdce Vídně. Druhou možností je naskočit na metro, nejlépe asi U1 a směr Stephansdom, případně také U2 a Karlsplatz. Jízdenka stojí kolem 2 Euro.

Centrum

Nejpodstatnějším centrem je… celé Staré město. Páteřní jsou však ulice Rotenturmstrasse, kterou poblíž Stephansdomu překříží ulice Graben. Zde je hlavní nápor komerce a obchodů. Utéci před nimi můžete právě do Stephansdomu, který se stále opravuje  a lešení tak kazí fotky budovy z venka.  Vnitřek odpovídá tomu, co byste v gotické katedrále očekávali. Překvapí vás nejspíš nápor turistů, které se snaží před vchodem odchytávat parta obchodníků v oblečení lokajů, ti se vám budou snažit prodat koncerty a večeře v restauracích a hotelech.

Dál stojí určitě za podívání Hrad a okolní zahrady a rozeseté krásné sochy. Zavítat také můžete do muzea Albertina, kde se pravidelně mění exhibice. Doporučuji si tedy dopředu vytipovat, co chcete vidět, abyste přijeli v tom správném měsíci, kdy se výstava koná. Navíc si dovoluji upozornit, že má Albertina více pater a možná není nejlepší nápad se ji snažit projít celou a pak vyjít otráveně a zničeně ven.

Tato část centra je ohraničena Opernringem a Burgringem, které společně s Museumringem svírají budovy parlamentu a národního a uměleckého historického muzea. V této úrovni navíc naleznete i Volkstheater a Museumsquartier. Jižní část těchto okruhů je právě v blízkosti Albertiny a Karlsplatzu, kde jsou budovy Technické Univerzity a bývají zde předvánoční trhy. V severní části je pak parlament a ještě kousek severně od něj naleznete Radnici, Rathaus. Radnice sice sama o sobě vypadá impozantně, ale před ní je jednak rozlehlý park a také jakési náměstí, kde jsou ty nejpodstatnější vídeňské vánoční trhy.

Pokud ale nejste ve Vídni o Vánocích, pak nejbližší tržnici Naschmartk, hlavně s potravinami, naleznete (relativně) blízko Karlsplatu, sevřenou ulicemi Rechte Wienzeile a Linke Wienzeile. Zboží je zde opravdu zajímavé, ale odpovídají tomu i ceny.

Pokud se chcete zalevno ve Vídni občerstvit, tj. nejspíš si něco koupit v obchodě a pak to na lavičce v nějakém parku slupnout, vězte, že potkáte mnoho obchodů. Mezi ty dražší patří Billa a Interspar, zhruba střední ceny pak má Zielpunkt, nejlevnější je potom Hofer, který se podobá koncepčně Lidlu. Nejvíc se vám prodraží nákupy pečiva, to je tu opravdu za nadstandardní ceny. V Bille ale seženete levný celozrný chleba – pozor nenechte se odradit značkou Clever, to co se pod touto značkou prodává v Rakousku je nesrovnatelně vyšší kvalita.

Nesnažte se ale ušetřit za každou cenu, jste ve Vídni a Sachertort… to prostě musíte zkusit. Možná není nutné jít na ten originální, ale určitě byste neměli Vídeň opouštět s tím, že jste ani neochutnali. Mozartovy koule nejsou povinností, ty jsou výrobkem ze Salzburgu, takže to až zase příště.

Ještě jedna zajímavost na závěr: pokud máte rádi pestré cestovatelské zážitky, můžete to zpátky vzít třeba přes Bratislavu, kam můžete po Dunaji doplout lodí!

Siebensteinkopf, okolí Finsterau, pramen Vltavy, Sedmiskalí a zpět do Čech přes Bučinu

Výlet na Siebensteinkopf a okolí Finsterau naleznete na webu www.cestovaniceskem.cz, je to záměrně, jelikož větší část celého výletu je v Čechách a pouze výstup na Siebensteinkopf a okolí s pohledem na Finsterau je v Německu.

Reklamace zájezdu do Černé Hory – to Vás pobaví a poučí

Tento článek o reklamaci zájezdu jsem se rozhodl sepsat až nyní. Jelikož průběžně stále probíhá reklamace našeho zájezdu s cestovkou do Černé Hory (článek o zájezdu do Černé Hory je zde). Z původního článku jsem přesunul na toto místo informace o prvním kole…

pozn. Nejedná se o první reklamaci, kterou provádíme – viz. článek o reklamaci nedelegátky v Novi Vinodolski.

První kolo reklamace zájezdu

Problém se stravováním a s nepřesnostmi v katalogu jsme reklamovali u delegátky (viz zmíněný článek výše) a ta nám dala za pravdu a chtěla abychom tuto stížnost předali dále do CK. Takže jsme po návratu zkusili celou situaci řešit s CK.

Výsledek:

– ke stravování jsme se dozvěděli dle CK – že je nutné přihlédnout k místním zvyklostem (zejména co se týče rozsahu a rozmanitosti stravování) a také je důležité mít na zřeteli, že kvalita služeb závisí na třídě, kategorii, velikosti a ceně ubytovací kapacity.

Pokud tomu rozumím, tak v podstatě mi říkají, že když si v katalogu vyberete švédské stoly (protože to uvádí), tak je Váš problém, že to švédské stoly nejsou. Co bychom asi tak dostali při cestě do Somálska?

– ke vzdálenosti od moře cestovka uvádí, že podle všeobecných podmínek jsou údaje o vzdálenosti pláže od hotelu pouze orientační a je to napsané v jejich smluvních podmínkách (někde písmem – asi 8 bodů – ano je to tam napsané).

Takže pak je vlastně celý katalog pouze orientační a cestovka () Vám může klidně prodat podprůměrný zájezd za cenu luxusní dovolené v např. Řecku. Ještě dodatek, abych asi zavřel „pusu“, dostávám přiznanou slevu 1000 Kč na příští zájezd… Drzost což?

Druhé kolo – naše reakce na neúspěšnou reklamaci zájezdu

Odpověď mne tedy rozhodně nepotěšila. A na slevu rozhodně neslyším… Chci to řešit principielně, né kvůli „ušmudlané“ tisícovce.

Ještě jednou shrnu co jsem po cestovce původně chtěl:

1) aby opravili informaci v katalogu (to chápu, že jedině na příští rok) a na webu (to jde celkem rychle) o švédských stolech – ty to rozhodně nebyly. Stačilo to změnit na omezený bufet a je to (proč uvádět nepravdivou informaci, že?)

2) opravit vzdálenost od hotelu – když to půjde někdo pěšky a spočítá odhadem kroky, tak se do 50 metrů určitě nevejde, nebo to jde změřit přes mapu (rychlejší volba i pro lidi z vedení CK asi…).

Sepsal jsem tedy odpověď k zamítnuté reklamaci, že rozhodně nejednají správně a v souladu se zákonem, vzhledem k uvedeným nedostatkům a jejich chabému úkrytu za smluvní podmínky. Reklamuji jejich neoprávněné zamítnutí mé reklamace a dávám v dopise čas 10 dní na opravu na webu (jsem přísný? – vždyť jde o peníze nás, všech klientů!). Dopis je poslán – čekáme na rozuzlení?

Třetí kolo – odpověď CK – to si dělají srandu???

Po měsíci čekání a žádných změn na webu dostávám dopis. Tentokrát je to v lehce jiném duchu. Cestovka sděluje, že není jejich zájmem nijak zkreslovat informace o jejich zájezdech (že by konečně??? – ani náhodou). Vzdálenost od pláže a teď pozor: je vždy uváděna vzdálenost vzdušnou čarou a to od okraje hotelového areálu na okraj pláže. Kocourkov? No jasně. Přece na pláž létáme a né chodíme, že ano?

A co se týče stravování? Pouze citovali smluvní podmínky, takže vlastně nezkreslili význam švédských stolů. Inu, nezkreslili, ale taky se nijak nevyjádřili k tomu, proč uvádějí švédské stoly tam, kde nejsou. Evidentně jsem střelil do jejich smluvních podmínek přesně a trefil. Protože už začínají pokládat kouřovou clonu…

Ještě abych dodal, nebo abych zavřel pusu – dostávám k té tisícovce na další zájezd ještě jednu. Takže se na mne těší příští rok u prodejce a mám předložit dopis jako důkaz. Věřili by jste tomu, že Vám tu slevu za rok uznají? Já tedy nevěřím, protože po předchozích postojích a reakcích této cestovce nevěřím vůbec nic.

Takže shrnutí – reklamoval jsem neoprávněné zamítnutí reklamace zájezdu. Místo toho dostávám „cinták“ se spoustou mlhy.

Co teď s tím

Je to otázka principu. Mohu se na to vykašlat a desítky dalších klientů se příští rok zase napálí. Podle právníků z dTestu se mohu jít s klidem soudit, otázka je jak dlouho soud bude trvat – no, asi na to ta cestovka hraje, že ano. Momentálně zvažuji další kroky. Tohle si myslím bude zajímat jak Asociaci cestovek, tak Sdružení na ochranu spotřebitele – no a jasně že nejvíce Vás cestovatele.

Doporučení na závěr – jak reklamovat zájezd a co pro to udělat

Máte na zájezdu problém – udělejte si fotky. Sepište si kontakty na svědky – později je nedoženete. Nechte si to podepsat od delegáta – bude se kroutit, ale pokud to nebude chtít řešit, trvejte na spojení s vedením a cestovky a požadujte kompenzaci. A to hlavní pište o tom, povídejte si o tom s ostatními – ať nedopadnou jako vy nebo my. Existuje cosi jako „Frankfurtská tabulka“ – tam se počítá odškodné – slušná cestovka na to uslyší okamžitě.

Mimochodem – v Řecku jsme potkali několik fajn lidiček – ti z okolí Ostravy nám prozradili, že zmíněná cestovka má v této oblasti takové jméno, že s nimi jede minimum lidí odsud, to je dobré což?

Zkušenost z cestování – co dělat s rozbitým kufrem z letadla, reklamace kufru

1. Jak řešit rozbitý kufr na letišti

Tak se nám stalo (bohužel opět), že nám dorazil poněkud rozbitý kufr. Jednoduše řečeno – urazili nám kolečka. Kufr o 14 kilogramech a bez koleček – posilovna zdarma, ale nechtěná.

Hned na letišti jsme vyhledali okénko reklamací. K nahlášení závady potřebujete – dotyčné zavazadlo, pas a palubní lístek a lístek k zavazadlu – vše na jméno osoby na cedulce na kufru. Ještě chtějí znát značku kufru, stáří a přibližnou cenu. Vše zapsáno a dostáváme protokol.

Důležité – nezapomeňte ihned po zjištění navštívit zdejší reklamační oddělení (často spojeno se ztrátami a nálezy). Zde s Vámi sepíší protokol a většinou Vám sdělí, že s ním musíte v Čechách (pokud Vás nepošlou někde u nich) na letišti dojít do oddělení reklamací. Tento protokol neztraťte.

2. Co mimo pasu uschovat při reklamaci rozbitého zavazadla?

Kromě zmíněného protokolu vše, dokonce i tu cedulku z kufru. Na jedněch stránkách jsem se setkal s tím, že toto vše chtějí.
Jmenovitě jsme měli: protokol, cedulku z kufru, palubní lístek, lístek k zavazadlu. Možná není od věci, když kufr koupíte, udělat si kopii kupního dokladu a tu dát do zadní kapsy. Když se Vás pak například po pár měsících budou ptát na cenu, můžete říci i ve stresové situaci naprosto přesně, kolik kufr stál…

3. Jak postupovat po návratu do ČR nebo v ČR?

Po návratu do ČR jsme byli na reklamacích. Podle jejich pravidel dostáváme kontaktní telefon, kam si zavolat. Pro kufr si prý přijede služba a odveze jej. Pokud to půjde opravit, vrátí Vám jej opravený. Pokud ne, zřejmě dostanete jiné zavazadlo (jen aby nebylo někoho ze ztrát ještě s plavkama 🙂 ).

Výsledek reklamace rozbitého kufru

Reklamace již proběhla. Určitě by Vás tedy zajímalo, jak probíhá taková reklamace rozbitého kufru v letecké přepravě.

Zavolal jsem na uvedený telefon (přes www stránky jsem to neřešil, protože ta šílená administrativa mne odradila – tolik položek a zbytečností…).  Paní na telefonu se mne optala na číslo protokolu, jméno, cílovou destinaci a datum cesty. Pak mi sdělila, že za dva dny si pro kufr přijede kurýr a odveze jej do opravny. Do kufru požadují přihodit reklamační protokol (kopii jsem si pořídil pro jistotu…). Ještě doporučuji kufr do něčeho zabalit – igelitová fólie postačila.

Kurýr kufr vyzvedl, odvezl – bylo to v pátek. Ve středu mi volal kurýr a přivezl fungl nový kufr. Ještě zabalený v krabici. Mám trochu pocit, že je o něco menší, ale je to asi jen pocit. Takže výsledek reklamace kufru – OK. Doufám, že pokud to budete někdy řešit, dopadnete alespoň jako my.

Lindos, historické sídelní město na Rhodosu

O Lindosu se tvdí, že je to 2 v 1, tedy přesněji: dochovaná řecká vesnička a archeologické naleziště a to vše na jednom místě.

Lindos – historie a něco málo informací o městě

Celá část starého města je pod pozorným dohledem archelologické společnosti, takže zde nepotkáte nevhodnou budovu nebo něco nepatřící do zástavby (tak se to alespoň tvrdí, ale drobné vyjímky naleznete). Město bylo založeno asi v 10. století před naším letopočtem Dóry.

O 200 let později se stává střediskem obchodu a námořní dopravy. Na Rhodosu se v tu dobu nachází celkem 3 velká sídla, která soustřeďují moc a bohatství – Lindos, Ialisos, Kamiros. V době datování Trójské války to pak byla tato tři města, která poslala svých 1000 lodí do bitvy. Po založení současného hlavní města Rhodosu ztrácí Lindos postupně své významné postavení.

Na vrcholu akropole dnes nalezneme zbytky chrámu Athény (Athena Lindia) pocházejícího přibližně z okolo roku 300 před naším letopočtem.

Ve 14. století našeho letopočtu zde Johanité postavili velkou pevnost na obranu před Osmanskou říší. V osadě pod akropolí pak nalezneme např. byzantský kostel. Kousek od města je zátoka Sv. Pavla.

Parkování v Lindosu (u Lindosu)

Parkování je zde možné na několika místech. Hned po příjezdu od Kolymbie je vidět po pravé straně kostel – zde je jedna plocha – menší (a taky úplně plná). Další je hned nalevo Krana Square – asi je spíše pro autobusy, ale 3 řady aut již zde stojí, takže tu zůstáváme také. Na zemi je žluté značení – neparkovat zde. Takže stojíme mimo žlutý pruh a je to snad OK. Za toto stání neplatíme nic.

Další parkoviště jsou směrem k pláži – tedy dolů z kopce do města. Přijedete na Main Square a pokračujete směrem k pláži. Tam jsou další parkoviště cestou – placená i zdarma.

Lindos – instantní historie a kultura pěšky

Vstupujeme z hlavního náměstí. U vstupu je stáj s oslíky. Na nich se můžete svézt až na vrchol akropole. Pozor ale cestou, podle informací z doslechu jdou oslíci ulicí od zdi ke zdi, na vrcholku budete mít kolena samou bouli. Oslíci ve stáji jsou namačkaní jak sardinky – nebo jsem příliš přecitlivělý…

Cesta pokračujeme úzkýma uličkama směrem ke kostelu a dále schodům na akropoli. Schody podkluzují, takže je na místě opatrnost. Cestou dolů jsem viděl mnoho lidí jdoucích na boso a boty nebo pantofle nesou v ruce.

Lindos – akropole

Vstup do akropole stojí 6 EUR na osobu. Pro studenty je vstupné zdarma, podle cedule. Ihned za vstupem potkáváme masivní turnikety – zřejmě již zde probíhá příprava na spuštění projektu Rhodos Pass (viz. článek Rhodos Pass). Kovový vzhled do místní zástavby tedy zrovna nezapadá, ale budiž.

K vidění je toho v areálu akropole celkem dost – např. archaické schody, chrám Athény, zbytky věží ze středověké pevnosti, spousta vykopávek a další. Je to tu hezké, ale…

Dovolím si několik malých ale – tedy výhrad k tomu co by šlo zlepšit:

1) Bezpečnost – hradby jsou jako plaňky v plotě – s mezerou až k podlaze – když budete u okraje a foukne vítr, plachtíte ze srázu dolů – asi nejnebezpečnější je to pro děti. Podobně je na tom např. schodiště do věže.

2) Cesta vede přímo přes zbytky helénského schodiště – už začíná být patrné vyšlapávání – celkem mne mrzelo, že tudy musím procházet – chtělo by to dřevěnou lávku nebo chodníček přes.

3) Nejsou zde žádné lavičky – ty jsou tedy málokdy, ale tady by se jich pár opravdu hodilo. Vítr češe ve vlasech a atmosféra přímo sálá. Bohužel kam si tak sednu? Na nějaký kamen? A co když je zrovna nějak vzácný a praskne? Asi už chápete.

4) Velmi málo popisků a některé poškozené – ano, jsou tu, ale spousta věcí prostě popsaná není. A jelikož se nám stalo, že neměli mapičku při koupi lístků prakticky jsme ani nevěděli co přesně vidíme. Mimochodem, tu mapičku neměli asi jen pro čechy – protože pak jsem viděl, jak ji vesele paní rozdávala řecky mluvícím – trochu silné kafe na mne. U vchodu je velká mapa, ale já si prostě všechno nezapamatuji…

5) Záchodky. Tak ty tu chybí snad úplně. Ceduli jsme marně hledali. Pokud o nich víte, napište mi a doplním to. Není vyjímkou, že potkáte cestou po schodech turistu, jak leze zpoza hromady kamení a tak nějak se upravuje (chápete, že?). Místo nich je asi hned u turniketů telefonní budka – asi aby jste si zavolali o pomoc…

Ale dosti nedostatků. Rekonstrukce celému místu opravdu prospívá. Pohledy, které se naskýtají jsou naprosto úchvatné. Oko fotografa zeplesá. Srpek měsíce se proklesuje proti zbytkům starověkých sloupů. Mimochodem u velkého schodiště, kde jsou dnes sloupy, prý v minulosti rostly stromy.

Už Vás atmosféra také nalákala do Lindosu? Pokud ano, tak potom nezapomeňte sejít zpět do uliček a zažít atmosféru, možná koupit nějaký suvenýr (ceny jsou zde asi s přirážkou a celkem znatelnou až o 1,5 EUR např. proti starému Rhodosu).

Pomalu se loučíme s Lindosem, ještě pár pohledů na záliv Sv. Pavla a z dálky na akropoli. Takže nashledanou v Lindosu?

[Ukázat jako slideshow]

12►

Rhodos Pass – vstupy pro turisty bez čekání a bez front – jaká je realita?

Taky Vás určitě napadlo, jestli musíte všude stát ve frontách na sluníčku a čekat než na Vás dojde řada s koupí listků. Ideálním řešením by snad mohla být univerzální karta opravňující ke vstupům. Jednou koupíte a pak již jen chodíte. Takže jaká je realita této karty?

Momentálně je celý projekt v přípravě. Na můj dotaz na turistickou kancelář na Rhodosu jsem dostal odpověď, že v brzkém čase bude projekt aktivní a více informací o něm. Pokud tedy budete mít zájem sledujte naše stránky nebo twitter, kde tuto informaci okamžitě oznámíme.

Aktualizace informací pro sezónu 2013

V současné době stále není karta Rhodos pass aktivní. Předpokládaná doba aktivace je zatím nejasná. Takže se zatím není na co těšit…

Pláž Ag. Agathi na Rhodosu a pevnost Pheraklos – tip na koupání

Hezkých pláží na Rhodosu je snad nekonečně. Tedy alespoň tak mi to připadá. Pláž Ag.Agathi má mít barvu písku dozlatova. Takže to jedem prověřit.

Sjezd z hlavní silnice nacházíme snadno – směr Haraki. Pokračujeme na odbočku – musíte prostě doleva a po asfaltu. Jinak dojedete do Haraki – tady je tedy pláž také, ale je větší a už nepůsobí tak romanticky.

Cesta se zdvihá do kopce. Po pravá straně míjíme směrovku na nějakou zdejší památku – ještě se k ní dostaneme. A pak najednou asfalt končí. Lehká šotolina a ujetý písek. Trochu to drncá, ale s pomalou jízdou to pneumatiky přežijí. Výhled na pláž se ukazuje velmi brzy. Sjezd k pláži a hledáme místo k parkování.

Parkování na Ag. Agathi a story o místních hlídačích

Pokud nemáte zájem o místní lehátka, určitě parkujte ihned u sjezdu. Stojí zde strom, takže u něj. Dále se Vám totiž může stát to co nám. Popojíždíme a vidíme asi 5 místních na židlích. Hned první na nás mává, ale nám se líbí vzdálenější konec pláže. Takže pokračujeme, asi po 50 metrech parkujieme. po vystoupení nás hned první vyhání – náš nezájem o lehátka je očividný.

„Tady nemůžete parkovat, je to soukromá část.“ – Ok, kde tedy mohu?

„Támhle za tím jeepem“ (asi o 15 metrů dále – už Vám to přijde vtipné? Počkejte co ještě přijde…). Popojíždíme za jeep. Stojíme, auto zamknuté, berem věci a … – „Tady nemůžete parkovat, tady je soukromá část“ (tak to přišel z další židle další chytrák). – Ok, kde tedy mohu?

„Přejeďte si směrem ke skále“ – To jako tam co se místy válí kusy plastů a odpadu? – „Jojo, to je veřejné.“

Sláva, máme zaparkováno – tady se asi místní pronajímatelé baru nemají rádi, takže si problémy posílají dále – teroristi to jsou! Takže jestli chcete zaparkovat rozumně – stůjte hned na začátku.

Pláž Ag. Aghati

Pláž není z největších, ale je překrásná. Tvrzení, že je zde písek dozlatova, je pravdivé. Moře je čisté a průzračné. Po obou stranách jdou útesy do moře a jsou ideálním místem pro šnorchlování. Jediná nevýhoda pláže je občasný silnější závan větru. Ten s sebou zvedá píseček a nese jej nad moře. Takovýto písek umí pěkně bodnout do zad. A taky si pěkně sednout na osušku nebo deku…

Pevnost Pheraklos – tedy spíše její zbytky

Cestou z pláže se zastavujeme u zmíněné směrovky na pevnost, tedy spíše na její trosky. Cesta nahoru je zpočátku po schodech, ty ale velmi rychle zmizí. Dále je to dobrodružnější. Pokud Vás trápí zhoršená pohyblivost, rovnou na tento výšlap zapomeňte. Bezpečnost je zde mizivá, nebezpečí pádu velké.

Ze samotné pevnosti toho moc nezbývá – hradby a zbořené zdi. Směrovka super, ale o pevnost se asi nikdo nestará…

[Ukázat jako slideshow]

Noční Rhodos, autem po Rhodosu a do nočního Rhodosu

Výlet do hlavního města Rhodosu večer jsme se zpočátku ani neplánovali, ale dobrá doporučení nás přesvědčila.

Příjezd do nočního Rhodosu

Přijíždíme již za tmy. Mapa nemá smysl a bez navigace se cítím mírně nejistý. Nakonec volím průjezdní strategii, jet pokud možno pořád rovně – tedy až k samotnému cípu ostrova, kde jak doufám, již trefím po paměti.

Nakonec se ukazuje, že cedule Old Town mě nasměrují mnohem dříve než můj záměr. Projíždíme Eleftariaskou bránou jako den předtím a parkoviště hledáme hned za její následovnicí – další brána – opět stejně jako den předtím. Bohužel je zde plno. Popojíždíme dále a nakonec se nachází místo v parkovišti u přístavu. Ještě zaplatit za stání a pak vzhůru do města.

Noční Rhodos – staré město

Tentokráte již neprocházíme všechny památky. Ono by to stejně nemělo smysl. Muzeum je zavřené – otevírací doba do 20.00 hod. Palác velmistrů je již také zavřený. Zajímájí nás především uličky a osvětlené stavby z blízka. Pokud sem pojedete s fotoaparátem nezapomeňte na stativ.

Trasu volíme odlišnou od předchozí návštěvy (viz článek Rhodos město). To hlavní co nás láká je osvětlená hodinová věž a její okolí. V ulicích je plno turistů, přesto nemám pocit, že by to byl nepříjemný dav, což je docela rozdíl od zkušenosti z nočního Ulcinu (viz článek Noční Ulcinj, lodní výlet). Tady se všichni navzájem dokážou vyhnout. Super.

Hodinová věž a procházka okolo hradeb v Rhodosu

Stojíme u hodinové věže a pořizuji první fotky. Poté pokračujeme procházkou směrem k hradbám a občasným zastavením pro nákup suvenýrů. Venku za hradbami volíme okruh okolo hradeb a stáčíme opět směrem k Eleftariaské bráně, která v noci vypadá mnohem romantičtěji.

Nízko na obloze se nachází kotouč měsíce a při návratu do zástavby starého města okolo muzea jsou některá místa osvětlena naprosto ideálně pro noční fotky. Navíc v tomto světle místní architektura vynikne úplně jinak než za světla.

Čas plyne a ani jej nevnímáme, blíží se konec parkování a tak volíme cestu přes Hippokratovo náměstí a dáváme „Kali níchta“ nočnímu Rhodosu.
Pokud budete mít možnost navštívit Rhodos v noci, určitě jeďte, stojí to za to.

[Ukázat jako slideshow]