Cestování světem

Pěších výletů lze podniknout v regionu Mullerthal (též jmenováno jako Malé lucemburské Švýcarsko) v okolí města Echternach velice mnoho. V základu nabízí turistické centrum celkem 3 trasy (značeny číslovkami 1 – 3). Prostřední trasa číslo 2 má na délku 37 km a je hodnocena jako nejobtížnější. K základním trasám pak jsou ještě k dispozici  4 extratrasy navíc (nejdelší má 31 km). Pokud si budete chtít udělat trasu vlastní, doporučil bych zahrnout alespoň ta nejdůležitější místa a případně zajímavé úseky (takže vlastně projít úplně vše 🙂 ). Vzhledem k časové náročnosti jsme zvolili vlastní trasu, která nám vyhovovala nejvíce.

Začínáme u Vlčí průrvy (soutěsky)

Již v minulosti jsem psal o Vlčí soutěsce u které tentokráte začínáme. Oproti předchozímu stavu celá oblast mírně zarostla. Tam kde předtím bylo vidět i do průrvy, je dnes o pár větví navíc a je potřeba se lehce naklonit (opatrně).

Z Vlčí průrvy trasa pokračuje dále volně směrem na Berdorf po cestě číslo 5 mezi skalními masivy, které jsou časem a přírodními vlivy vytvarovány do fantastických útvarů. Čeká Vás tak například úsek zvaný labyrint, kde se nachází i základy pro vznikající masivní viklany.

V další části teče líný potůček mezi skály a vytváří mírumilovné zátiší v nízkém zeleném porostu, kde slunce vytváří stínohrou zemský ráj.

Určitě nezapomeňte ani navštívit jeden z nejfotogeničtějších úseků cesty – průchod skalním masivem a čímsi jako mini jeskyní. A pak již cestou okolo pole do Berdorfu.

Marné hledání zmrzliny v Berdorfu

V Berdorfu se marně snažíme nalézt prodej zmrzliny. V jednom místním obchodu zaměřeném spíše na sýry a mléčné speciality nám paní ochotně nabízí zmrzlinu v krabičce. Bohužel nemáme lžičky, takže odmítáme a kráčíme dále (odhaduji, že by nám je i bývala půjčila…) – PS. francouzština je u ní nutností.

Další pokus je v místní resturaci. Nechápu proč se na nás obsluha snažila používat nějakou podivnou hatmatilku s ruskými slovy (asi pokus najít společnou řeč…). Velmi brzo však pochopil, že preferujeme angličtinu nebo francouzštinu. Bohužel jediná šance je si zde sednout na pohár, což ale pro turistu není úplně lákavá záležitost (s ohledem na čas). Pokračujeme tedy dále skrze město k Räuberhöhle, kde se cesta rozděluje u skalního tunelu.

Skalní tunel (Adlerhorst) a schody do nebe

Snazší volba pokračuje po běžné cestě. Ta náročnější vede do nízkého skalního tunelu, kde se po zhruba 30 metrech temnoty (a občasném plazení skoro po kolenou) zjevuje skalní komín s kovovými schody. Ostré stoupání po kovových schůdcích ve skalním komínu převýší okolní terén a vypadá jako cesta do nebe. Špršle jsou úzké a místy podkluzují. Zábradlí je pevné a schodiště se nehoupe. Horší je to však pokud potkáte někoho v protisměru. Na schodech to ještě jde, ale v tom skalním tunelu si ho všimnete až když si dáte hlavičku nebo promluví.

Po výstupu pocítíte uspokojení nad adrenalinem a zároveň Vás okouzlí nádherné výhledy. Místy je potřeba zvýšená opatrnost – bezpečnostních prvků je zde pomálu.

Od skalního tunelu do blízkého kempu na občerstvení

S velkou nadějí se pak turista (stejně jako my), může vydat do přilehlého kempu, kde se prodávájí alespoň nanuky a kornouty. Ceny se pohybují od 1,70 EUR do 4 EUR – dle velikosti a příchuti. Například takový kornout s čokoládou a oříšky (běžná velikost) stojí 2,20 EUR.

Z kempu pokračujeme dále na Siewenschlueff a Berdofer Casselt (jména skalních útvarů), kde cestou potkáte místa ideální pro příznivce lezení. Odhadem se zde nacházelo tak 8 různých výprav (asi 70 lidí). Cesta se stále mění od ostrých stoupání až k rovince a mírnému klesání, aby vzápětí nabídla opět výzvy v dalších terénních překážkách.

Výhled na Bollendorf aneb hranice je na dohled

Od Berdofer Casselt pokračujeme po stezce a kopírujeme tok řeky, až se nabízí pohled na Bollendorf – německé mestečko přes řeku, která zde tvoří hranici. A pak opět zpátky do skalních masivů a hlouby lesa abychom po několika krocích procházeli pasáží Mandrack, kde břicho (v mém případě valchu) přitisknete na stěnu a zády se opíráte o druhou – zážitek, který za to stojí.

Okolo odbočky na zámek Weilerbach směr na Echternach

Od pasáže pokračujeme podél odbočky na zámek Weilerbach, chceme zkusit výhled, ale bohužel – vidět není nic. Ale nebojte není to hoax, ten zámek tam opravdu je. Zkuste jej navštívit a napište nám o něm. Německé zámky bývají velice pěkné – viz. například tip na výlet na zámek Messpelbrun.

Přibližně 3 km od Echternachu přichází drobné zmatení. Jsou zde 2 rozcestníky – zatímco jeden směr udává Echternach 3 km (cesta mírně klesá), druhý tvrdí 3,3 km (cesta vede vzhůru). Volba je jasná – chceme 3,3 km. Jak poznamenal člen výpravy po příchodu k dalšímu rozcestníku – rozdíl 300 metrů je v tom, že zde to otočíte a půjdete těch 3 km spodem…

Vyndaváme mobil s navigací a autonavigaci – „Nejdříve určíme azimut“ a pak „Vracet se přece nebudeme“ – asi je Vám jasné jak pokračuje naše cesta. Ale do kempu v Echternachu přicházíme asi po 40 minutách, takže jsme azimut určili správně.

Poznámky k cestě

Klesání a výstupy jsou sice občas namáhavější, ale ta krajina okolo Vás to vše vynahradí.

Cestu jsme šli necelých 5 hodin – započítávám i pauzu na zmrzlinu a nákupy nanuků.

V některých úsecích potkáte větší množství lidí – jinde jste naopak například celou hodinu na cestě sami.

Dobrá mapa je zde základem a za tu navigaci se vůbec nestydím, naopak ji doporučuji jako zálohu.

Celou cestu jsem se pokusil opět vyznačit do mapy na wanderreitkarte.de a můžete si ji opět stáhnout zde (postup zobrazení je popsán již v článku Mersch a hrady a zámky v okolí Schoenfels, Pettingen).

Délka naší trasy odhadem byla okolo 21 km (i když nám to přišlo o dost více).

Fotogalerie z pěšího výletu Echternach – Berdorf a zpět

[Ukázat jako slideshow]