Cestování světem

Když se zeptáte místních v okolí Hardangerfjordu na vodopády, zpravidla odpoví, které máte na mysli. Jistá logika v tom bude, jelikož při cestování po severní straně Hardangerfjordu jich potkáte opravdu hodně.

V tištěných průvodcích se nejčastěji zmiňují vodopády Vøringfossen, minimálně pak již potkáte Steinsdalsfossen a o dalších často ani zmínka. Asi by toho bylo tolik, že by to vydalo na knížku místo průvodce…

Cesta na Vøringfossen z Bergenu vede přes Indre Arna. Zde je možné si to zkrátit tunelem (platí se mýtné) nebo to vzít severní cestou.  Projíždí se podél nájezdu na most na Askøy (nesplést si cestu – mýtné za most 62 NOKů). Cesta se o pár kilometrů rozděluje na dálnici E16 a silnici číslo 7.

Vydáváme se po 7, jelikož chceme jet podél fjordu co nejdéle. Několik kilometrů před Etikodalen se u silnice objevuje dlouhé odpočívadlo. Zastavujeme a jdeme zjistit co je toho příčinou. Po 200 metrech procházky se otevírá krajina s výhledem na Fossen Bratte – hádejte co to jo… vodopády! Scházíme až dolů a pořizujeme fotografie. Sluníčko nám přeje, ale u paty vodopádů se tříští ledová voda a je tu poněkud „frišno“ – zapínáme bundy (a to jsem tam chtěl jít jenom v tričku). Vodopády jsou krásné, divoké a z blízké cedule zjištějume, že stály i dva lidské životy (v roce 1951). Více toho asi nezjistíme, takže ještě letmý pohled na krajinu a zasněžené hory v pozadí a pokračujeme dále.

Kousek za Etikedalen nás mýtnice pouští za 40 NOKů a můžeme pokračovat směr Norheimsund. Asi 5 km před Norheimsund zastavujeme na Steinsdalsfossen – ano opět vodopády. Parkování je tu zdarma přímo u atrakce (ověřeno dotazem na místního prodejce suvenýrů, pak si to rozmyslel a říkal, že můžeme zaplatit jemu… vtipálek, ale pro některé drobnosti se k němu vrátíme). K Steinsdalsfossen vede cesta se zábradlím a po ní podejdete vodu (suchou nohu) a lze pozorovat vodopády i z druhé strany. Sluníčko nám stále přeje a vydáváme se dál. Tentokráte máme v plánu zastavit poměrně brzo na jednom jezírku Øystese.

U Øystese najdete jezírko Golden Fish lake (Skårsvatnet). Prý se zde dají pozorovat zlaté rybky (podobné se nacházejí někde v Tatrách) a ještě další dva druhy. Mělo by to být vzácné. Tak jsme tady. Z kufru vyndavám krajíc chleba (nějak tak se rybičky lákají ne?). Na jezírku je z 60% ledová pokrývka. Zkusmo hážu pár kamínků do vody a pak kousky chleba. Čekáme v napětí zda se něco ukáže…. Káč káč – žádné ryby, ale drzé kachny přiletěly a chleba okamžitě pucujou do sebe. Tak tohle jsem si nepředstavoval. Ani po čtvrhodině se zlaté rybičky se nekonaly. Zato kachny se slétají více a více. Takže padla. Buď jsou ty zlaté rybičky jenom „hoax“ nebo je na ně ještě příliš brzo. Nasedáme do auta.

Za osadou Ytre Alvik čeká mýtnice (40 NOK) a začínají zde postupně přibývat tunely. Ten nejdelší ale ještě čeká – za městečkem Granvin. Tenhle tunel se mi rozhodně líbil – má 7 km a můžete tady jet povětšinu času 80 km/hod (po těch neustálých 50 mám už chuť přidat…). Na konci tohoto tunelu je omezení na 60. Tunel ve skále tady rozkopali a dělají z něj odbočku, o pár kilometrů za tunelem zjišťujeme proč. Staví se tam most – už mají začátky na obou stranách a plánovaná dostavba je 2013 (je to na jedné z fotek, jestli pak poznáte na které 🙂 ). Za tunelem už jsme v Bruraviku a najíždíme na trajekt do Brimnes. Z Brimnes pokračujeme na Eidfjord a hledáme cíl výpravy Vøringfossen. Projíždíme 3 stoupavé tunely (jsou točené jako šnečí ulita). Zhruba 18 km za Eidfjordem jsou již vodopády, které můžete pozorovat z několika míst. Doporučujeme dojet až k hotelu navrcholku, je odtud nejlepší vyhlídka a parkování je tu zdarma (v květnu).

GPS Vøringfossen: 60°25’41″N 7°15’12″E

Trajekt Bruravik – Brimnes: 176 NOK (řidič je v ceně auta)

Divoká příroda a pozadí hor v nás zanechávají hluboký dojem. Pořídil jsem panoramatickou fotku (ale jenom po obzoru, vodopády samotné jsou na jiných fotkách). Cíl cesty jsme našli a rozhodujeme se co dál. Nakonec kvůli času pokračujeme zpátky stejnou cestou jako jsme přijeli.

[Ukázat jako slideshow]